Denodenní kolotoč na mateřské mne donutil se zastavit a uvědomit si ten velký rozdíl mezi teď a tehdá. Mateřství mi změnilo život. Často jsem dříve viděla na webu posty nebo články ve stylu „Co chci stihnout před dětmi“. Často jsem z toho měla pocit, že s dětmi život končí. Jelikož jsem dříve trošku cestovala, tak mi z toho plynulo to, že až se narodí děti, tak už budu navždy doma, tak musím cestovat teď. Mateřství je ale jen další kapitola života. A jak si to pojmeme, je jen na nás. Můžeme skutečně sedět na zadku anebo si tuhle kapitolu užít přesně podle představ.
Cestování s dětmi
Mohu to svádět na dnešní dobu, nicméně skutečnost je taková, že v zahraničí jsme s dcerkou nebyli a ani to zatím neplánujeme. Podnikáme spíše denní výlety a zatím nám to takhle vyhovuje. Jak se více otrká v autě, tak chci udělat nějaký větší road trip s více zastávkami. Dřív jsem vzala batoh a byla jsem schopná si do něj zabalit vše na celou dovolenou a ještě mít místo. Když jsem letěla do USA, tak můj kufr měl asi 17 kg a ostatní holky se modlily za to, aby se vlezly do limitu (ten byl myslím okolo 25 kg).
Teď už musím balení víc promýšlet. Mít oblečení do každé situace a mít promyšlené různé scénáře, mít dost svačiny a různé možnosti zábavy do auta. Nikdy nesmím zapomenout nosítko, protože bez toho se u nás nespí. Za pár týdnů nás čeká první dovča ve třech na několik dnů. Jsem zvědavá jak nám to půjde.
Cestovat se dá i s dětmi. Je jasné, že to bude probíhat trošku jinak, ale to neznamená, že je to horší než před tím nebo že to raději nebudeme dělat vůbec.
Volný čas
Dřív jsme večery a tedy náš volný čas trávili hodně u různých seriálů. Udělali jsme si nějakou mňamku, koukali na naše oblíbené pořady a u toho se bavili. Teď se žebříček priorit pocuchal a seriály jsou až na spodu. Dostala jsem se do stadia, že pokud něco ve volnu (tedy když dcerka spí) nedělám, tak mám pocit, že se flákám a nevyužívám čas efektivně. A tak je to dcerka – práce – domácnost a takhle pořád dokola. Jenže tohle tempo se dá dělat omezený čas.
A tak si jednou za čas ty Přátelé prostě pustím a nemám výčitky svědomí. Pokud se jednou za čas zastavím, nedělá to ze mne lenocha.
Potřeba se zregenerovat, načerpat síly na další tvoření je stejně tak důležitá jako nepolevovat ze svých cílů.
Partnerský život
Tahle oblast dostala asi nejvíce zabrat. I když jsem si říkala, že nás to nezasáhne, realita byla jiná. Mohla jsem si být jistá a říkat si, že manžel je „na prvním místě“, ale, opět, realita je pak jiná. Můj instinkt „mama bear“ udeřil ve velkém a já si žila ve své bublině s malou a partnerský život šel na ústup. Pokud to z Vás někdo zvládá stejně jako před dětmi, fakt smekám.
Pro mne je důležité si to uvědomit a pracovat na tom, a to si myslím, že se nám daří. Jistě, jsou dny kdy toho mám už fakt dost a nejraději bych někoho (ehm ehm) nakopla, ale to k tomu asi patří. Museli jsme příjmout to, že jsme se s mateřstvím změnili. OBA.
Dřív jsme byli sehraná dvojka. Neshody jsme moc neměli. Všechno šlo v klidu a já si ten náš přístav chránila a užívala. Teď v tom mateřském shonu je to trošku těžší. Je težší si mezi tím vším co nám život přinesl, najít čas jen pro sebe. Je to konstantní proces. Partnerský život s dětmi je úplně něco jiného a opravdu mne to hodně překvapilo.
Priority
Nastavení našich priorit je alfou a omegou. Pokud budu chtít čas jen tak proflákat, tak to udělám. Pokud si dám však cíl, tak se pak vše udává tímto směrem. Když jsem vyšla školu, bylo mým cílem cestovat. Splnila jsem si to. Když jsem se vrátila, bylo mým cílem najít si práci, kde bych zužitkovala svoje cestování, to se taky splnilo. Teď je mým cílem práce, která mne bude bavit a bude to dávat něco i ostatním, tak každou volnou chvíli co mám trávím u počítače a tvořím.
Dívám se totiž na delší budoucnost a hledám rovnováhu. Řekla bych, že tak jak se citím, tak se cítí i spousta dalších žen na mateřské. Nedokážu si představit, že bych za rok odešla do práce s pracovní dobou od nevidím do nevidím. Vidět svoje dítě ráno před školkou a pak večer u večeře. Nepředstavitelné.
Co je Vaší prioritou? Co chcete od života?
Teď a tady
Srovnávat a porovnávat bylo sice zábavné a, dá se říct, trošku poučné. Ne, že by to něco změnilo, ale mne takové věci fakt baví. Život před dcerkou byl v něčem jednodušší. Z minuty na minutu jsme mohli .. vlastně cokoliv. Teď musí být vše trošku víc uzpůsobeno potřebám prcka. Ale to co máme teď se s tím nedá srovnávat. Život s dítětem je náročnější, ale krásnější. Člověk má pořád strach, pořád řeším jestli to či ono dělám a říkám správně (článek o mluvě s dětmi je zde).
Mám dny, třeba dnes, kdy mi dochází síly, ale v ten moment si snažím uvědomit, jak jsem po tom být mámou toužila. Mám dítko, které za mnou chodí a chytne mne a hladí mne. Dítko, které stojí v učící věži hlavně proto, aby byla blíž a mohla mne chytnou .. šmárja, tak pevně chytnout a mazlit se. Má dny, kdy je nespokojená, ale kdo je nemá. Má však víc dnů, kdy se jen smějeme, tulíme a užíváme si ty naše chvíle. Za nic na světě bych to za „dřív“ nevyměnila.
Zuza
Svým projektem Mámám podporuji ženy v jejich začátcích s miminky, aby byly spokojené a na vlně psychické pohody.