Když něco není tak jak bych si představovala, občas na mně padl balvan s nápisem “Proč to nezvládáš?”. Ostatní přece .. a už to jelo. Asi jakysi sydrom dokonalé matky. Obrovskou výhodou dnešní doby je dosah informací. Co potřebuju, najdu. Jenže to má i nevýhodu. Na sociálních sítích vidíte ty dokonale namalované mámy s miminky ve vystylovaných oblečkách. I když člověk ví, že realita je často jiná, tak tam ten červíček je. Myslím si, že jsem se posunula dál a profily, které mně nemotivovaly nebo dokonce jsem se kvůli nim cítila mizerně, jsem přestala sledovat. I tak ten červíček občas vykoukne. Potvora.
Můj malý senzor
S dcerkou jsme na sebe hodně napojené. Vycítíme jedna na druhé, kdy to není ono. Když jsem nervozní, hned to jde na dcerku a je to pak pěkná protivka a nebo dokonce začne pobrekávat. Je zajímavé, že ani někdy nemusím nic říct, jen vnitřně cítím neklid a už na ni vidím, jak se dívá a je nesvá. A tak se snažím věci házet za hlavu. Nebylo to tak vždy. Hlavně když se malá narodila, byla jsem hodně neklidná a malá plakala. Začarovaný kruh, ze kterého jsme se dostávaly dlouho.
Jenže se toho občas hodně nakupí. Nevyspání. Bolest a růst zoubků. Pády. Strach, že se něco děje. Strach, že si ublíží. Že nestihnu doběhnout, když padá střemhlav. Tlak na to být pořád v pozoru. Tlak na finanční nezávislost. Tlak na to vše zvládat. Tlak, který na sebe dávám sama.
Představa vs. realita
Když jsem si představovala mateřství, tak vše bylo zalité sluncem. Protože často na sociálních sítích nevidíte nic jiného. Ano, když dítě řve, málo kdo vezme kameru a dělá dokumentaci. Ale ani ve slovech jsem to často neviděla. Jako nejmladší dítě jsem také nebyla často okolo miminek. Vše mně překvapilo. Časem se vše vytříbí. Teď už si konečně říkám jen, že teď je to nejlepší období (asi od 2 měsíce). Každé její stádium je prostě krásné. Jistě, že člověk večer padá na ústa. JIstě, že jsou dny, kdy je nesvá a ták protivná. Kdo ne? Jen více převažuje to dobré. Asi se ze mně stal nakonec optimista.
Mít nervy na pochodu je prostě někdy naprosto v pořádku. Důležité je se s tím vyrovnat a pracovat, aby těch stavů bylo co nejméně. Stres nikdy nepřinese nic dobrého. Obzvlášť teď, když ten malý diblík všechno cítí a pak podle toho občas jedná.
Buďte v klidu, mámy. Nejste v tom samy. Netlačte na sebe. Užívejte si ty malý radosti. A mluvte o svých starostech. Třeba i tady v komenářích nebo pošlete email.
Mějte se krásně
Zuza
Svým projektem Mámám podporuji ženy v jejich začátcích s miminky, aby byly spokojené a na vlně psychické pohody.