Mama svět je neúprosný. Ani nemusíte být nějak extrémní, a stejně se na Vás spustí lavina neúprosných poznámek. Matky potřebují mít asi nějakou vizitku, označení, aby se zaškatulkovaly. Určitou nálepku, nejlépe připlácnutou na čelo, aby ostatní hned viděli, jestli se vůbec pouštět do hovoru.
Chcete mít zdravé stravování? Biomatka! Látkujete nebo dokonce jedete bezplenkovku? Lesana! Nosíte a máte kontaktní miminko? Šmárja, to se asi rovnou do toho lesa odstěhujte!
Proč potřebujeme tyto škatulky? Proč nemůžeme být prostě mámy.
Hledáme někoho s kým si budeme rozumnět. Asi máme pocit, že když by se sešla nosící máma s mámou, co položí a odejde, tak je našlápnuto k válce. Možná ano, a možná by si prostě povídaly o něčem jiném. Na druhou stranu je pravda, že hledáme někoho. kdo má stejný styl výchovy, abychom se mohly motivovat a sdílet svoje názory bez toho, aby někdo obracel oči nebo kroutil hlavou.
Dlouhou dobu jsem se cítila sama. Nemám kolem sebe moc lidí, kteří by měli miminka. Neměla jsem nikoho s kým bych sdílela svoje pocity, názory, kdo by mi jednoduše rozumněl. Ze začátku jsem se opravdu cítila na pokraji sil, jako bych se topila a přitom mám někoho ještě zachraňovat. Nikdo nechtěl slyšet, že mateřství není růžový mráček. Není to o stěžování a vzdechání. Je to o tom, že člověk potřebuje někoho kdo ho vyslechne. Mluvit o svých pocitech pomáhá. Někdy ani nepotřebujete nic víc než si jen popovídat a ten obrovský šutr z Vás spadne.
Mateřství je naprosto skvělá věc. Pro mne rozhodně ano, TEĎ. Jenže to mělo naprosto otřesný start. Neměla jsem představu do čeho jdu. A ano, myslela jsem si, že mám. O tom jaký byl náš čtvrtý trimestr si můžete přečíst tady.
Naše výchova se může zdát někomu divná a příliš volná. Může se zdát, že Lucinka nemá žádné hranice. Jenže opak je pravdou. Jen nejsou vynucované, ale jsou vysvětlované. Teď to třeba všechno nechápe, ale i my se tím učíme, abychom tento způsob dostali pod kůži. To je jedno z mých přesvědčení, které se mi osvědčilo za mého au pair života. VYSVĚTLOVAT. Vše je pro ně nové. Neví, že trouba pálí a i když to řeknete ještě stokrát, tak neví. Proč? Protože neví co slovo pálí znamená. Neříkám, že musí šáhnout do ohně, aby se to naučili, ale o dveře od trouby se nepopálí a přitom začnou chápat, že to není příjemný pocit.
Nezakazuju otevírat skříňky, vytahovat oblečení ze skříně nebo roztahat hračky. Nezakazuju něco jen proto, že následek toho je víc práce s úklidem. Jen jsme se k tomu postavili jinak. Zapojení malé do všeho. Co vidí, to dělá. Nebude chápat, že když to děláme my, proč nemůže ona. Prostě jsme museli uzpůsobit domácnost tomu, aby to pro ni bylo bezpečné a přitom mohla objevovat. Máme domácnost a jednání inspirované Montessori přístupem. Zdůrazňuji slovo inspirované, jelikož nejedeme striktně podle toho. Ráda se nechávám inspirovat, ale konečné rozhodnutí je potom na nás a na naši rodičovské intuici.
Když jsem v těhotenství hledala různé knížky o mateřství, často jsem se setkala s názory, že tělo ví co má dělat a že to mne knížka nenaučí. Jenže to, že si přečtu knížku neznamená, že vše nechám vytesat do kamene. Jen si rozšiřuju obzory, sbírám isnpiraci a podle situace se rozhoduju. A na tom nevidím nic špatného.
Dcerku beru jako parťáka. Občas mi ujedou nervy a nejradši bych byla, kdyby to šlo občas snadněji. Ono vysvětlovat něco třeba třicetkrát každý den je občas o nervy. Nejsem dokonalá a ani o to nestojím. Chci být dobrá máma.
Co si myslíte o škatulkování vy? Setkali jste se s tím, že Vás prostě hodili do jednoho pytle, jen třeba kvůli tomu, že nemáte kočárek a pouze nosíte?
Mějte se krásně
Zuza
Svým projektem Mámám podporuji ženy v jejich začátcích s miminky, aby byly spokojené a na vlně psychické pohody.
Dobrý den. Moc hezky napsané. Jsem muž, ale o výchovu dětí se zajímám z hlediska vlastní budoucí výchovy. Držím vám pěsti ve vašem přístupu. Dle mého je mnohem kvalitnější, než zaběhlé praktiky dnešních maminek. Ano ani ony to nemají s dětmi mnohdy jednoduché. Ovšem myslím si, že volnější přístup a nošení dítěte, místo vození v kočárku, mnohem více přispívá k lepšímu kontaktu maminky s miminkem. Přeji pěkný den Jakub M.
Dobrý den, Jakube, moc děkuji za Váš komentář. Obdivuju, že se zajímáte o výchovu takhle dopředu. Kontaktní a respektující výchova je nám blízká a dává nám smysl. Dcerka je náš parťák a já moc doufám, že nám to tvoří pevné základy i do budoucna. A je pravda, že ten kontakt při nošení mne doslova zachránil v nejhorším období. Mějte se moc krásně, Zuza