První ze série připravovaného projektu je zaměřený na efektivní domácnost. Každá z nás chce mít doma pěkně uklizeno, čisto a voňavo. Každá z nás chce zároveň trávit čas jinak než stálým uklízením.
Společné bydlení
Když jsem bydlela s rodiči, byla jsem takový ten bordelář s pedantskými návyky. Všude jsem měla oblečení. Jak jsem ho sundala, do skříně se už většinou nedostalo. V pátek večer jsem to vše pobrala a dala do prádla. Ale jinak vše mělo svoje místo. Každá lahvička parfému, makeupu nebo každá knížka. To mělo svůj řád. Bohužel to zaniklo v té haldě prádla.
Od rodičů jsem se přestěhovala ke své hostitelské rodině. Měla jsem vlastní pokoj s obrovskou vestavěnou skříní, která pojmula vše od knížek, oblečení až po kufr. Přímo v pokoji byl koš na prádlo, tak se mně to nějak uklízelo snadněji. Nepamatuji si, že bych tam měla někdy binec. Milovala jsem ten pokoj.
Pořád to byla ale domácnost někoho jiného. Ač jsem měla povinnosti v obou domácnostech, tak to nebylo moje. Neměla jsem nutkání zkoušet aplikovat různé postupy nebo mít systém.
Jak jsem se vrátila, po pár měsících u rodičů jsem se sestěhovala s manželem, tehdá tedy přítelem, do malého pokojícku asi o 12m². Společné bydlení s jinými lidmi bylo náročnější. Obzvlášť když se sejdou různé povahy. Ve společné kuchyni jsme museli najít systém. Měli jsme dvě skříňky, do kterých se musely vejít všechny potraviny. V lednici jedna polička. To už byl slušný tetris a pořádné plánovaní jídla bylo potřeba. Co se pokoje týká, pořádek se musel udržovat, zbytečné věci se musely vyhazovat, jinak bychom se tam prostě nepohli. Přitom jsme tam měli vše potřebné, dokonce poprvé po letech jsem měla kosmetický stoleček.
Samostatné bydlení
Když jsme se v listopadu 2016 přestěhovali do našeho současného bytu, připadali jsme si, že máme skoro hrad. Z 12 m² jsme měli najednou skoro 60 m². Jak já se těšila na svoji první domácnost. Jak si vše zorganizuji a nastavím systém, který nám bude fungovat. Začala jsem mít úklid fakt ráda a nevadilo mi tím trávit volný čas. Byl to prostě relax. Pustila jsem si video nebo podcast a šurovala jsem. Ale znáte to, měli jsme najednou větší prostor a oba jsme si mohli přestěhovat od rodičů to, co se nám do toho pidi pokojíčku nevlezlo. Snažili jsme se kupovat pouze potřebné věci. Nejvíce se musela vybavit kuchyň a s tím se tam občas hodilo něco, co bylo spíš chytač prachu. Ale tak pěkný!!
Těhotenství mne s úklidem zpomalilo, ale nezastavilo. Hlavně jsem si myslela, že to máme doma super. Jistě, najdete u nás věci, které třeba máme jen z čiré nostalgie, ale úplně zaskládaní nejsme. A víte co se stalo pak? Jop, nesting (o tom více tady) došel ve velkém a museli jsme udělat místo pro malou a já byla docela zaskočená. Tolik věcí! Po porodu se na to vrhl hlavně manžel a co udělá chlap když se musí starat o domácnost? Ano, nakoupí spotřebiče.
Za poslední rok se naše domácnost hodně přetvořila. Museli jsme vše uzpůsobovat měnícím se potřebám dcerky a vlastně nás všech. Museli jsme spoustu věcí povyhazovat a hele, oni nám ani trošku nechybí. Ještě ani zdaleka nejsme na konci a už cítíme tu změnu k lepšímu. O to víc nás to motivuje dál pokračovat.
Zranění
A tak jsme se dostali až sem. Do našeho posledního týdne, kdy jsem se zvrtnutým kotníkem vlastně lehla a úklid šel až na tu poslední kolej. Manžel se stará o dcerku tam, kde já to s jednou nohou nezvládám, a stejně tak si vzal pod palec domácnost. A najednou vidíme, že to o co se poslední rok intenzivně snažíme, začíná fakt fungovat. Nenechte se mýlit. Není to tak, že večer necháme všude binec a ráno se probudíme a vše je naklizené. Chce to práci, a ze začátku hodně, než se vše nastaví, ale výsledkem je efektivní domácnost, která zabere každý den jen trochu času.
Těším se až budete v ruce držet dokument, na kterým už nějakou dobu pracuji a budete moct na vlastní kůži zažít, že skutečně existuje domácnost, která pracuje pro Vás a ne naopak.
Mějte se krásně
Zuza
Svým projektem Mámám podporuji ženy v jejich začátcích s miminky, aby byly spokojené a na vlně psychické pohody.