Začátek roku nastal naprosto dokonale. Říkala jsem si, že tento rok bude skvělý. Ale už v lednu se to začalo bortit a tak to nějak dál pokračovalo až příliš dlouho. Jenže věřím, že jakmile se dostaneme do určitého stádia, tak už člověk ztratí nějakou svoji víru, že bude lépe. A pak je daleko horší se z toho začarovaného kruhu dostat. Myslím si ovšem, že dříve nebo později nastane nějaký zlomový okamžik, který nám otevře oči. Znáte to? Víte, že to co se s Vámi děje není dobře, ale nevíte jak z toho ven. Pak stačí byť sebemenší klik a ono to do sebe začne zapadat a odkopnete se ode dna. A o tom je dnešní článek.
Padání na dno
Leden se převrátil mrknutím oka a je jasné, že to v člověku zanechá otisk. S tím se pak ovšem začaly nabalovat další a další věci. A pak jsem se stala protivnou sama sobě. Nic se mi nechtělo a přesto jsem musela fungovat dále a více, jelikož to vše vnímala i dcerka. Netajím se před ní ničím a jelikož jsem musela obíhat doktory a někdy i hodně brzy, tak jsem ji vysvětlovala, že tam po ránu nebudu. To podle mne na ni mělo obrovský vliv. Jsme zvyklé se na sebe po ránu nalepit, ona se kojí a já se postupně budím. Potom, dokud nechce jít na záchod, se jen tak válíme, děláme si malou rozvičku, abychom rozproudily tělo a najednou ze dne na den to nebylo. Byl tam táta, ale ten jaksi neposlouží v mléčném baru. Zvládla to, ale cítím, že ty rána od té doby byly intenzivnější a budila se i s pláčem a volala mne. To pro mne bylo k tomu všemu hodně těžké.
Plácala jsem se v tom. Přemítala o tom, co se vlastně stalo a proč tělo nefunguje, když se o něj tak starám. Asi něco, čemu se nevyhneme, i když to k ničemu nevede. Stále před očima vidím nějaké záblesky toho měsíce. S tímhle jsme s manželem hodně odlišní a někdy je to pekelný náraz na manželskou realitu. Prostě se v tomhle nechápeme.
Zase to období
A pak začala dcerka takovou novou etapu, kdy máte chuť proskočit zdí. Upřímně vím, že každá z nás řeší s dětmi něco a to považujeme za náročné období. Pro někoho to naše bude detail, pro mne je to na bolest hlavy. Dcerka totiž začala říkat pravé opaky toho co řeknu já. „Jdeme ven“ – „Nejdeme ven“. „Nebudeme házet hračkama“ – „Budeme házet hračkama“ až po vtipné „Potom“ – „Nepotom“. A ač se tyhle příklady zdají logické, protože je to prostě to co chce, že jo, tak realita je často taková, že to sice chce, ale prostě řekne opak.
Akce a reakce
Jistě jde o to sledovat moji reakci. Často ale v jejich očích vidím to, že se diví, že se zlobím. Bude v tom trošku něco víc a můj tip je její obranný mechanismus. Viděla mne v situaci, kdy jsem byla hodně mimo a tímto způsobem se tomu bránila. Poslední dny se totiž cítím daleko lépe a vidím, že i tyto její tendence se pomalu vytrácí.
Daleko více si teď čtu o dětských emocích a jejich psychice. Od narození dcerky se snažím dívat trošku dál než jen na pláč, vztek a jiné emoce, její mluvu apod. (samozřejmě od doby, kdy jsem se tak nějak oklepala z našeho začátku). Zajímá mne to PROČ, což jsem tak měla asi vždy a ve spoustě věcech, co mne zajímaly. U něčeho jsem byla jak robot, to nepopírám, a dělala jsem to proto, že to tak je.
Někdy bohužel převládne ta část, kdy už nemám sílu a proto musím dbát na sebe a svoji pohodu. Často se totiž vlastně ani nezlobíme na děti, ale v hlavě nám jede gazilion dalších věcí. Nekončící seznam o vaření, úklidu, návštěvách, kroužcích, pracovních povinnostech, zajít do obchodu, k lékaři na prohlídku, co je potřeba doma udělat, co nefunguje, už dlouho jsme si nic nepřečetli, kdy?, … a ten seznam nikdy nekončí. Pak zareagujeme na požadavek dítěte, jeho pláč, jeho výkřiky naprosto neadekvátně. Dítěti to nic nedá, Vám to nic nedá. Jen to postupně staví bariéru. Stane se, nikdo nejsme dokonalý. Vždycky ovšem záleží, jak se v té situaci zachováme dál. Vysvětlíme, proč jsme zvýšili hlas, co nás ve skutečnosti trápí a omluvíme se.
Dcera je teď ve věku, kdy je to vše hodně intenzivní a moje reakce je to, co ji dávám do života a jak jednou bude jednat ona. Protože, řekla bych, obvyklá odpověď na otázku „Proč to tak děláš/říkáš/..?“ je „Protože jsem to tak viděla doma“.
Kdy začít?
Vše s dětmi začíná daleko dříve než si mnozí myslí. Tohle ranné období se „nebere vážně“. Jsou to přece jenom děti. Jsem ráda, že už se daleko více dočteme o důležitosti tohoto ranného období. V tomto je skvělý i podcast 13 hříchů rodičovství. Někdy je to na mne trošku sílně podáno, to ano, nicméně zmiňují spoustu zajímavých věcí o tom, co se v dětech odehrává.
Vnímám i vysokou citlivost dcerky a dál se v tomto směru vzdělávám. A díky těmto drobným krokům začala ta vkládačka do sebe zapadat. Je to hodně o instinktu a dívat se na to, jak dcerka v určitých situacích reaguje, jak potřebuje některé věci slyšet, kdy potřebuje obejmout a kdy zase prostor atd. Mám ovšem ráda i to, že si o tom mohu přečíst a dozvědět se trošku více o tom, jak to v dětském tělíčku funguje a lépe se mi díky tomu pak reaguje.
Co bylo to moje pošťouchnutí?
Dcerka mi řekla v její těžké chvíli to stejné, co já ji, když jsem byla naštvaná. Uvědomila jsem si, že to není to, co chci, aby ode mne slyšela a aby tak řešila vypjaté situace. Jenže jsem si sama neuvědomovala co říkám a jak to na ni může působit. Když jsem to slyšela od ní, tak jsem se cítila jako by mi někdo chrstl vodu na hlavu. Taková ta facka, kvůli které se probere z toho robotového modu.
Posledních pár dnů je lepších. Cítím se o malinko lépe. Je to takový drobný proces, drobná rozhodnutí, aby bylo lépe. Zpracovala jsem si to, co se stalo. Neznamená to, že to se mnou nezůstává. Jen vím, že musím udělat další krok. V tu chvíli se nám všem začalo zase lépe dýchat.
Říkám to snad v každém článku a to je to, že vše pramení z nás. Dobrá i špatná nálada. Jakmile se začne dítě chovat jinak, podívejme se prvně na sebe. Ovšem ne kriticky, ale upřímně. Trápí nás něco? Cheme dělat něco jinak? Neberme to jako sobeckost, když se chceme věnovat sobě. Pokud procházíte těžkým časem, zaměřte se na to. Hlavně to v sobě neduste, protože Vám to nic nedá a podepíše se to na Vás i na Vašem okolí. Pokud nevíte jak ze svého začarovaného kruhu ven, nebojte se řít si o pomoc.
Mějte se rády
Z.
Svým projektem Mámám podporuji ženy v jejich začátcích s miminky, aby byly spokojené a na vlně psychické pohody.