Dozrál čas na sepsání třetího roku kojení. Nějak tomu nemůžu uvěřit. To, že míříme k samoodstavu a nechci dělat nic drastického jsem věděla, ale najednou vidět napsáno černé na bílem, že frčíme už přes tři roky je docela pěkný. Zatím mám sepsaný první prokojený rok. K druhému jsem se nikdy nedostala.. jak to teda bylo?
Druhý rok kojení
Druhý rok jsem tu nesepisovala samostatně. Dal by se shrnout větou „Kojila se stejně jak novorozeně“. Kojila se prostě ráda a často, a já jsem s tím byla v pohodě. Kojením se uspávala, na prsu přes den spávala a já toho využívala k odpočinku. Díky za to, že jsem mohla. Noční kojení se postupně ustálilo až se začala budit pouze párkrát. V té době mne to však nijak neomezovalo. Prostě se nacucla, trochu potahala a pak usnula. Neměli jsme žádné noční mejdany. Až se dostala k tomu, že začala spávat celé noci.
Ten rok byl prostě nějak o něco klidnější, vyváženější a prostě všehovšudy pohodovější. A pak přišel další rok, plný zvratů a plný velkých pokroků. S kojením to zamávalo, ale myslím, že jsme to pěkně ustály.
A teď ten další
Na začátku roku jsem si prošla zákrokem pod narkózou, po které jsem nemohla zbytek dne kojit. Bylo mi jasné, že uspávání bude pro mne komplikovanější. Nikdy neusnula bez prsa, nikdy jsme to nepotřebovaly řešit. Naštěstí byl s námi doma muž, abych mohla odpočívat, tak to rovnou převzal a dal si ji do nosítka. Po chvíli u něj poprvé od dob novorozence usnula. Myslím, že to pro něj byl také pěkný zážitek.
V té době bylo kojení důležité i pro mne samotnou. Byl to můj přístav klidu a bezpečí. Jak se to krásně promítá na nás obě.
Okolo dubna si pak vynechala denní spánek a jelikož v té době kojím už jen na spánek, a případně pokud je nějaká obtíž, tak už nám zůstal pouze večerní rituál uspávání kojením. A takhle to šlo krásně celkem dlouhou dobu a pak přišly moje divné pocity. Začala jsem večery nesnášet, protože s tím zase souviselo kojení, které pro mne bylo velmi nepříjemné. Připadala jsem si přeohmataná. Zkoušela jsem si odvádět pozornost jinam, zkoušela jsem si sama pomoci a přijít na to, co je u mne spouštěčem a měla jsem nějakou představu, ale jak s ní naložit jsem prostě nevěděla.
Co jsem ovšem věděla bylo, že musím něco změnit a také to, jak je kojení pro dcerku důležité a nemohu ji to jen tak vzít. Dlouho, možná až příliš dlouhou dobu, jsem v tom takhle pokračovala. Nechtěla jsem změnu pro dceru a vlastně možná ani pro sebe. Když přestanu kojit večer, přestanu kojit úplně? Docela mne to mátlo, obzvlášť když se to nejvíce řešilo večer a večery jsou ve své podstatě dost náročné.
Komunikace a připravenost nás obou
Jednou večer už jsem opravdu nemohla. Věděla jsem, že pokud budu kojit tak se asi zblázním. Dcerce jsem se to snažila vysvětlit s tím, že se budeme tulit tak jako před tím, jen teď nedáme mlíčko, že ho dáme třeba ráno nebo jak bude chtít. Na to mi řekla, že dobře. Nic víc. Žádný pláč, žádné přemlouvání, nic. Klid a tulení na dobrou noc. Prostě jsem chytla vhodnou dobu připravenosti nás obou a dobu, kdy jsem ji to mohla vysvětlit a ona to, asi svým způsobem, ale přece, chápala.
Jak to máme teď?
Zpětně můj pohled jako laktační poradkyně
Na kojení je potřeba dvou. Když se v tom žena necítí dobře, není to dobře. Může to narušovat vztah k dítěti. Může to změnit chod dne a pohody, která by mohla jinak panovat. Neříkám, že řešením je hned kojení ukončit. Je ovšem potřeba se na to soustředit a vyřešit příčinu pocitů nebo zkusit kojení upravit. Někdy dokonce může pomoci i změnit polohu ke kojení. Někdy pomůže, když žena může být chvíli sama a věnovat se sama sobě. Nejlepší je si s někým popovídat, pomoci může chápající partner nebo laktační poradkyně.
Zuza
Svým projektem Mámám podporuji ženy v jejich začátcích s miminky, aby byly spokojené a na vlně psychické pohody.