V mateřství se mi změnilo vše. Postava, stravování, přístup ke všemu a taky můj time management. Nějak mi to ani nepřišlo nebo jsem spíš očekávala, že se to změní. Jenže postupem času jsem začala cítit, že fakt nic nestíhám. Dcerka je pro mne priorita. Ať je spokojená, ať jsem soustředěná v době, kdy jsem s ní. Žádný telefon, počítač apod. Jenže .. jenže je potřeba i trochu času na práci. Jak se začala kupit, došlo mi, že můj starý time managment vzal za své a je potřeba si vytvořit nový. Ale pěkně od začátku ..
Organizovanost a preciznost
Přijde mi, že jsem vždy měla organizovanost v krvi. Time management bylo moje druhé jméno. Pokud člověk nepočítá takové ty momenty před státnicemi apod., neměla jsem nikdy moc pocit, že něco nestíhám. Zkoušky jsem dělala mezi prvními, třeba i v předtermínu. Nechtěla jsem se zbytečně nervovat týdny a zbytečně odkládat. Prostě šup ať to mám za sebou a pak si mohu prodloužit prázdniny. Tento přístup mám do teď.
Když jsem odjížděla do států nebo kdykoliv jedeme na dovolenou, tak mám ráda plán. Není to o tom, že se z něj pak nemůže odbočit, ale co chci vidět si vždy naplánuji, stejně tak jak se tam dostanu. Nejsem rozladěná, když pak věci nejsou podle plánu, jen jsem klidnější když vím, co mám okolo, jaké tramvaje nebo autobusy tam jezdí, nebo když půjdu pěšky tak kudy. Neztrácím pak čas na místě.
A o tom to u mne je. NESNÁŠÍM ZTRÁCET ČAS. V jakémkoli aspektu života – zkoušky, učení, psaní, cestování, práce apod. Čas je prostě omezený a nechci jim plítvat na zbytečnostech, kterým se dalo předejít lepším plánováním.
Jak vypadala moje rutina v těhotenství si můžete přečíst tady
Pak jsem se stala mámou.
Plánování se scvrklo na to, aby jedla a spala podle toho jak potřebuje. Věta „Přijďte v 9“ ve mně vyvolávala vlnu stresu. I když často spala dcerka v určitou dobu, tak se i tak mohlo stát, že noc byla divoká a tak nešla spát v 10, ale už v 9. Můj den se týkal hlavně dcerky, jejich potřeb a zábavy. A tak to pro mne bylo a já jsem tak byla (a stále jsem) spokojená. O tom to přece v mateřství je.
Volali mi od zubaře, kam jsem měla jít na prohlídku i s dcerkou. Potřebovali mne přeobjednat z mého času v 10.45. "Takže jdete vy a Váš ..e dcera .. ročnííííík .. 19. Dobře. Můžete přijít v 7 ráno?". "Ne, to fakt ne." "Aha, no pak tu mám čas v 19 hodin .. hm .. ale to asi taky už máte jiné aktivity, že?"
Pokud mám nějaký deadline, tak ten tlak beru jinak než dřív. Nedokážu předvídat jak bude den vypadat. Jestli bude dcerka v náladě. Jestli bude spát sama. Kdy se vzbudí. Okolí to často chápe, ale já, pro člověka, který měl rád vše na čas, je to někdy náročné.
Nicméně dcerka má skoro rok a půl. Už se nějaký ten měsíc snažím dostat do formy a mít ve věcech a aktivitách pořádek a systém. Je to ovšem jako období u dětí. Jakmile si na něco zvyknete, nastavíte a jste s tím spokojení … najednou se to prostě změní.
Jak se z toho nezbláznit
Kolikrát jsem si už řekla „Potřebuju víc času! Tohle nemůžu zvládnout“. Nespočetněkrát. Jelikož neovlivním délku dnů, ovlivním to jak s těmi hodinami naložím. Dcerka začíná být samostatnější a i když nezvládnu klasickou práci s ní, jelikož na ni se potřebuju více soustředit, zvládnu s ní většinu domácích prací.
Mým velkým problémem je to, že chci zvládnout vše a nejlépe sama. A nejlépe hned (snad tohle nečte manžel, jelikož se vždycky bráním tím, že to HNED nechci). Jenže to tak nefunguje, alespoň u mne tedy ne. V následujících bodech Vám sepíšu, co aplikuji do svého života, aby mi z toho prostě nehráblo.
a) Plánování
Stávalo se mi, a to pro mne byl zlomový bod, že jsem měla čas a najednou jsem nevěděla kde začít a přeskakovala jsem jak králík od jednoho ke druhému, a vlastně jsem nikdy nic pořádně neudělala. Úplně mne zavalovala vlna neklidu a měla jsem pocit, že prostě nic nestíhám.
I když se s malou nedá plánovat časově, neznamená to, že se nedá plánovat vůbec. Mám svůj diář, kam si vedu vše co potřebuju udělat. Pracovně, v domácnosti, lékaři, povinnosti, prostě vše důležité. Když to mám napsané, nemusím to držet v hlavě, a je to dost uklidňující. Nesnáším, když mám nápad (fakt dobrý nápad) a za pár minut ho lovím v paměti a jsem na sebe naštvaná. Výborným pomocníkem je pro mne v poslední době diktafon.
Každou neděli nebo pondělí si plánuji týden napřed. Kdy budu psát články, kdy budu psát e-booky (mám rozepsané 3 a strašně mne to baví. První z nich vyjde na přelomu května a června a bude ZDARMA.
V posledních týdnech se snažím plánovat i obědy, celkově co budeme jíst. To je pro mne neuvěřitelná úleva. Nesnášela jsem ty dopoledne, kdy jsem procházela lednici a spížku a hledal co udělám dcerce. Sobě bych vždycky něco splácala, ale jelikož jíme to stejně, potřebuju to více promýšlet.
Pak si plánuji kdy budu co uklízet – praní, koupelna, kdy pouštím Gilberta (robo vysavač) apod. Večer před tím nachystám co jde a pak ten den už jen zapnu co potřebuju a už to odsýpá. To mne vede k dalšímu bodu.
b) Pomocníci
Nejsem super žena a trvalo mi chvíli než jsem si to uvědomila. Myslela jsem si, že musí udělat všechno. Všechny domácí práce, veškerou péči o dcerku, veškerou svoji práci. Jenže to tak nešlo. Byla jsem ve stresu, nic jsem nestíhala a jelikož je dcerka moje zrcadlo, hned jsem na ni viděla, že takhle to nemůžu dělat dál. Potřebovala jsem pomoc.
Ať už zvolíte pomoc od jiného člověka nebo si nakoupíte robo pomocníky, uvědomte si, že říct si o pomoc není slabost. Důležité je to slovo ŘÍCT. Nikdo neumí číst myšlenky (obzvláště můj manžel), tudíž u nás nefunguje něco takového jako „ten koš na prádlo je už dost plný co? To bude chtít vyprat.“ Jediné co bych slyšela je „Jo, už nemám trenky“. U nás se muselo už zavést to, že všechno musím psát na ledničku nebo do whatsappu. Jak to není napsané, jako by to nebylo.
Naše domácnost nabrala jiného směru a klidnějšího směru, když jsme nakoupili různé robo kámoše. O všech a jak jsme vybírali bude jedna část v e-booku Doma s Polivkou.
c) Organizace
Nesnáším, zdůrazňuji NESNÁŠÍM, když nemůžu něco najít. Běhám jak trumpeta od skříňky ke skříňce a jsem ztracená (a velmi naštvaná). Musela jsem nastavit systém, který mi funguje. Chvíli to trvalo, ale výsledek je hodně nápomocný. Otevřu skříňku a vím naprosto přesně co kde je. Tedy do okamžiku než manžel zapomene co kam patří. Ale i to je proces 🙂
d) Vím o svých schopnostech a možnostech
Pokud mi něco nesedí, řeknu NE. Pokud vím, že dcerka chodí ve 12.30 spát a spí různě dlouho, neplánuju si nic na 3 hodinu. Pokud chci upéct pořádný dort, vím, že musí být manžel doma, aby zabavil dcerku. Když totiž dělám něco na sílu, jde to poznat. Na výsledku i na moji náladě (a tím i na náladě dcerky). Musela jsem k tomu dospět a občas s tím mám ještě trošku problém, abych byla upřímná, a proto jsem si koupila jednu knížku. Takovou tu život měnící .. prostě magical .. (Life changing magic of not giving a f…), tak se těším až na ni dojde řada.
e) Čas jen pro sebe
Občas jsem na sebe byla naštvaná za to, že chci jen ležet. Protože bych mohla dělat něco daleko efektivnějšího, užitečnějšího, a kdo ví co ještě -šího. Měla jsem výčitky svědomí a nakonec jsem stejně po pár minutách vstala a šla něco dělat. Měla jsem výčitky, když jsem nebyla s dcerkou. Jenže .. někdy potřebuju mít chvíli jen pro sebe. Když jsme pak zase spolu, tak mám daleko více energie a zase jsem v lepší náladě.
Musela jsem si zkusit jaké to je dát si ten čas pro sebe. Spokojená maminka znamená spokojené miminko. Pod to se mohu podepsat. Obzvlášť v tomto náročném období, které prožíváme. Celý den řeším nějaké katastrofy (vše je problém nehledě na to jak to řeknu), trošku vztekání, trošku pláče, hodně přemáhání se někam zavřít a trochu si pobrečet. Odpoledne jsem fakt vděčná, když si manžel vezme dcerku ven a nejen že já mám čas jen na sebe a své věci, tak i oni tráví trochu času jen spolu.
Co děláte vy pro to, abyste byli v pohodě a stíhali to, co chcete? Jaké jsou Vaše tipy?
Mějte se krásně
Zuza
Svým projektem Mámám podporuji ženy v jejich začátcích s miminky, aby byly spokojené a na vlně psychické pohody.