Je rutina nuda nebo nezbytná součást úspěchu?

Jakmile jsem si několikátý den po sobě řekla tu hroznou větu „Ale mně se nechce“, věděla jsem, že je potřeba něco dělat. Když chodíte do práce nebo, v mém případě, máte často home office, i přesto, že je práce flexibilní, určitá rutina tam je. Jsou dojednané meetingy, obědy, cally a ve zbytku člověk pracuje na své skutečné práci. Ví, že ve 12 se jde na oběd i kdyby čert na koze jel. Jakmile jsem začala neschopenku a bývalo mi špatně, a posléze mateřskou, tak jsem byla ztracená. Nic jsem nemusela. Náplň dne byla ze začátku se nepozvracet a dolézt zpět do postele. Poté jsem chystala výbavičku, uklízela byt, hnízdila a .. nic.

Bohužel jsem i člověk, který si pod pojmem rutina vždycky představoval něco nudného a upřímně něco, co jsem v životě nechtěla. Taková ta moje občasná povaha, že když něco musím, o to víc se mi nechce (každý máme něco, co bychom na sobě rádi změnili ne?). Začínám proto zlehka a naprosto nechci nic na určitou dobu (6.30 budíček, 6.45 snídaně apod.). Druhá věc je, že už musím brát v potaz, že tu malá každou chvíli bude a není teď možné si nastavit vysoké nároky a pak být akorát zklamaná, že to nejde podle plánu (další vlastnost, která mně trápila, když jsem byla mladší a které jsem se už postupně zbavila).

Mám svoje plány
Neuvěřitelně se těším až tu maličká bude. Doufám také, že těch drobečků budeme mít časem více. Chci být máma, která tu pro ně vždycky bude. Nicméně se chci věnovat i svému rozvoji a „něco“ vybudovat. Mám představu, kterým směrem mně to nejvíce táhne. Je až úsměvné, jak jsem se tomu směru vyhýbala a stále volila kariérní kroky, které mně prostě a jednoduše nedělaly šťastnou. Nelituju toho, jelikož mně každá práce něco naučila a poznala jsem přátele, troufnu si říct, na život. Je logické, že příležitost/ sny k nám nepříjdou a nepoklepou na rameno. Musíme pro to něco dělat. Vyslat přání do vesmíru je skvělé a věřím v to, ale nečinně sedět na zadku nám štěstí nepřinese. To jsem od rutiny trošku odskočila teda.

Krok za krokem ke své vysněnné dráze
Plán je dobrá věc, plán je kámoš. ALE .. Těžko se mi plánují věci den za dnem. Mám pár aktivit co se blogu týká, které se snažím z hlediska dnů dodržovat, zbytek vedu ve stylu, co bych chtěla během týdne zvládnout. Důležité pro mne bylo najít to, co mi nejvíce vyhovuje. Když vím, že mi denní časové plány nevyhovují, tak nemá cenu je dělat. Nikdy je nedodržím a vše půjde akorát do kytek (včetně motivace).

Pondělí mám hlavně plánovací a psací. Když mi stadium těhotenství dovolí je také uklízecí. To však není pravidlo, jelikož je pro mne úklid relax, tak se mi těžko stanovuje na konkrétní den (co si budeme však nalhávat, po víkendu je ho opravdu potřeba). Tento den si sepíšu nápady na články, hledám inspiraci a řeším grafickou část blogu (ve které pořád dost tápu). Co jsem na mateřské má pro mne pondělí úplně jiný význam. Už to není ten otřesný den, kdy musím zase do práce. Je to den, kdy startuje nový týden a nové možnosti. Den, kdy (většinou) mám nejvíc drive něco dělat.

Sobota a neděle je pro mne čas na trávení s mými milými. Manžel občas zabřehne k počítači a pracuje. U mně záleží na náladě. Často mne jeho přítomnost motivuje, a tak píšu, vymýšlím a hledám. Snažíme se každý víkend najít rovnováhu mezi prací a seberozvojem, a trávením času po výletech nebo jen tak zalezlí v teple domova.  

Rutina není nuda, ale je to postoj. Pokud chci něčeho dosáhnout, je potřeba mít určitý rozvrh. Ani to nemusí být týdenní plán. Může to být TO DO LIST nebo předsevzetí. Záleží na našich povahách. Já sama potřebuji nad sebou trochu dozor (vlastní dozor podotýkám), ale vím, že pořád musí být flexibilní. Velmi flexibilní až se k nám přidá malá.

Co Vaše rutina? Jaký styl Vám vyhovuje nejvíce?

0 0 votes
libil se Vám článek
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments