Tak trošku té reality, prosím

Jaké účty na IG sledujete? Jaká videa na youtube sledujete? Jaké podcasty posloucháte? Vše tohle nás formuje a tak trochu tvoří naše názory a povědomí o různých tématech. Je u nás ještě něco tabu? Mluví se dost o potížích, které nás trápí nebo vše zastínila současná situace ve světě?

Často když se objeví nějaký článek či video popisující těžké období v našich životech, a to nemusí být jen v mateřství, tak všichni se sborovně zvednou a děkují za to, že se o tom mluví. A upřímně, já jsem jedna z nich. Mám radost, a o to víc ty lidi ráda sleduji, když ti co mají spousty odběratelů, využívají svoji platformu k dobrým věcem.

Když se narodila dcerka tak jsem přestala spoustu účtů na IG sledovat. Proč? Nepřišlo mi to reálné a pak jsem se cítila ještě hůř. Proč to ostatní zvládají? Proč je ta maminka jak ze žurnálu a já si sotva umyju obličej, natož se nějak ještě líčit? Každá popisovala šestinedělí jako to nejlepší období na světě a já se cítila jako něco co bylo přežvýkáno. Nedokázala jsem se s nimi ztotožnit a ani mne to nijak nemotivovalo.

Hledám realitu. Hledám účty, které řeknou, že dnes byl den blbec a co jim pomohlo to překonat. Hledám maminky, které milují své děti jako nic na světě, ale dokážou říct, že je to někdy tak náročné, že si prostě pobrečí (anebo zavřou na chvíli v koupelně). Hledám účty, které mne motivují.

Mateřství a sociální sítě

Jenže když jsem byla těhotná, tak ta moje růžová bublina byla všudypřítomná. Cíleně jsem nehledala články nebo videa o poporodní depresích. Sice jsem ráda připravená na různé situace, ale tohle jsem nečekala. I když jsem mohla, to je pravda (více o tomhle již brzy). Často jsem se setkávala i s nepochopením, když jsem se ptala na některé situace, které mohou vzniknout. Například když jsem odcházela z porodnice a měla jsem prsa jak kámen, tak jsem se ptala jak vlastně poznám když už to nebude normální, když je v prsou třeba počínající zánět. Doktorka mi odpověděla, že na to nemám myslet. Tím, že si zjišťuju informace, tak si to nepřivolávám, jen chci mít přehled.

Kdybych před tím v práci na otázku „jak poznám problém s ssh klíčem“ odpověděla třeba „až to uvidíš, tak to poznáš“, asi by se jim to také nelíbilo.

Věřím, že spousta lidí o svých pocitech a problémech nechce jen hovořit. Tím, že se ukážeme světu a řekneme něco tak osobního, se můžeme stát více zranitelnými (a bohužel často i terčem nemýstných komentářů). Lidi toho mají také ve svém životě dost a nechtějí tohle asi vidět ještě na sociálních sítích. Pro někoho je to třeba útěk z reality všedních dnů. Chtějí se prostě obklopovat veselými lidmi a situacemi., a tak jim to „influenceři“ dopřávají.