Dny po porodu, tzv. čtvrtý trimestr část II.

První část článku zde

Druhá polovina čtvrtého trimestru je už pro nás daleko lepší na sžívání. Co je však tím nejlepším, co nás v tuto dobu potkalo je, že se začala smát. A z toho mé srdce nemůže. Je to takové kouzlo, když po probdělé noci s ní (jelikož cítila mléko, tak chtěla mléko), se na ni podívám a ona se na mně směje, jakoby nic. Naprosto zapomenete na únavu a jen a jen koukáte (než Vás teda ta únava skutečně skolí). Od tohoto okamžiku se už cítím daleko lépe. Mít malé miminko je nádhera, byla opravdu drobeček, ale teď .. teď je to teprve to skvělé na co jsem čekala. Nemohu se vynadívat na to, jak se všechno učí. Jak dokáže dlouhou dobu jen koukat na svoje ruce a zkoušet co dokážou.

Zažíváme dny krásné a dny horší. Pořád máme i takové, které probrečí a my musíme zjišťovat důvod. Bolí jí bříško? Ale po čem? Prý vitamín D, který má předepsaný, může způsobovat koliky. Kupujeme alternativu. V dalším článku později zjišťujeme, že to je vyvráceno. Bolí jí bříško z vitamínu K? Tady jsem si víceméně jistá, že ji dobře opravdu nedělá. A teď co z toho, co jím a piju jí nemusí dělat dobře. Zkoušíme, hledáme a sledujeme. 

A pak tu jsou ty krásné dny, kdy se jen směje a objevuje svět (světem myslím zatím nás dva s manželem). Okolo druhého měsíce nám začala osahává obličej a naprosto zbožňuje nás chytat na nos a strkat ruku do pus. Když ji dávám pusu na tvař, tak mi tu moji olízne. Líže všechno – svoje ruce, oblečení, nás (dát si ji na tělo znamená mít buď mokrý flek na tričku nebo oslintanou hruď), nosítko, bradavku předtím než se do ní zahryzne (její přirozený instinkt je daleko lepší než ten můj). Začíná krásně vnímat hračky a knížky. 

Čtvrtý trimestr určuje dobu, kdy se miminko sžívá s rodiči a rodiče s miminkem. Je to doba náročná (pro mně tedy rozhodně byla, viz první článek). Mohla bych tu nakrásno psát smysluplné odstavce o tom to nevzdávat. Nicméně vzdat to není vůbec na pořadu dne. Slyšet od ostatních, že bude líp, také ne. Každý na to musí dojít sám. Aspoň já to tak mám. Ne že bych byla až takový paličák (ehm ehm), ale příjde mi, že si to každý musíme nastavit sami a hlavně k tomu dojít sami. Pak to dává všechno větší smysl.

Poslední čím tento článek zakončím je spánek. Velmi kontroverzní téma. Najdete tolik možných přístupů. Od vyplakávání bez přítomnosti rodiče, po uklidňování miminka až po chování až miminko usne. Upřímně jsem tu naší cestu nehledala tak dlouho. Ze začatku to bylo náročnější to tak brát, jelikož malá byla v noci hodně uplakaná nehledě na to, jak moc byla chovaná (prakticky nikdy jsme ji neodkládali plačíčí ke spánku). Jak to máme teď je, že jakmile se nakojí a podle potřeby odbrkne, nastává naše chvilka (ať už se mnou či s manželem). Mám ji v náručí, pohupujeme se, poklepáváme prcku nebo jen tak přejíždím nosem po jejím obličeji. Malá na mně kouká a nenechá se odlákat ničím jiným, a pak se jí pomalu začnou klížit očka a já můžu sledovat všechny ty její ksichtíky co dělá. Ani potom ji většinou nepokládám. Ještě si s ní sednu a odpočívám s ní. Ona občas pootevře očko (aby se asi ujistila, že opravdu není sama), občas mi přiletí ruka na hruď a občas se i vzbudí a začínáme znovu. A proto ji nepokládám hned, aby si nemyslela, že je sama, aby byla v pohodě a spokojená (a možná se ji snažím vykompenzovat tu první noc, kterou jsme byly od sebe). Jsou to momenty, které bych nevyměnila za nic na světě. Ani za extra hodinu jen pro sebe, kdybych ji po kojení hned položila ať se uspí sama.

Ve dnech, které nejsou úplně nejlepší (hlavně když malá řve z plných sil a já si říkám, jestli ji neobsadit někam do hororu) a já se musím přesvědčit, že to za chvili skončí a při uklidňování (malé, ne sebe) si v hlavě projíždím momenty, které za to všechno stojí.
1. Když jednoho z nás s manželem uvidí a směje se.
2. Když se zalýká smíchem ze spaní až ji to vzbudí.
3. Když se zalýká smíchem a tečka.
4. Když se na mně zbožně dívá (ne na moje prsa, ale skutečně na mně).
5. Když ji odříkávám básničku o Budulínkovi (kterou jsem v dětství zbožňovala), „zpívám“ a ona to úplně hltá.
5. Když ji večer při usínání držím v náručí a ona mně přitom hledí do očí.
6. Když ležíme v posteli s manželem a ona mezi námi a děláme blbosti, jen abychom slyšeli ten její božský smích.
7. Když se naučí něco nového.
8. Když ji místo hračky stačí ruce, na které tak udiveně kouká.
9. Když mi otlapkává obličej.
10. Když se nechá navázat do šátku/nosítka.
11.Když ji mám na rameni nebo přímo na hrudi v ruce a ona jak správná Keliška kouká po okolí s očima dokořán (aby ji náhodou něco neuniklo).
12. Když se vzbudí a plače, ale jakmile mně uvidí tak se směje (apoň chvíli než si opět uvědomí, že má hlad).
13. Když si manžel myslí, že naši dvouměsíční dceru naučil říkat před kojením „ham“.
14. Když ji při usínání hladím a přejíždím nosem po obličeji, a ona v klidu a pomalu přivírá oči.
15. Když vezmu odpoledne kočárek na procházku, zamířím do brněnské přírody a s úsměvem si říkám, jak bych ráda svému mladšímu já řekla, že jednou .. jednou ze mně bude opravdu MÁMA.