Prosinec je pro naši rodinu velmi významný měsíc. Datuje se k němu nejen začátek našeho vztahu s manželem, ale i dcerčiny narozeniny. To vše má pak Vánoce jako třešničku na dortu. Loni jsem k prvním narozeninám napsala článek a letos, mírně se zpožděním, se vrhám na shrnutí druhého roku.
Náš život a pokroky
Každý rok v našem životě je plný velkých pokroků. Ty první roky jsou však úplně jiný odvar a tak u nás se z malé holčičky, která měla vrávoravý krok a dorozumívala se jen skřehotáním, stala malá slečna, která si pevným krokem vyšlapává svoji cestičku. Doslova. Ví naprosto přesně co chce a je schopna se snad i postavit na hlavu, aby to dostala. Vše nám řekne a už rozumuje. To neberu vůbec jako špatné slovo, jak tomu někdy u jiných bývá. Dokáže si tvořit spojitosti mezi situacemi, pamatuje si i nepamatovatelné, používá různé časy a často střelí větu s „však, i když, přesto“ apod.
Krásný rok
Moje oblíbená youtuberka vždycky o svém synovi říká, že teď a tady je její oblíbené období. Říká to od doby, co se narodil. A až teď to dává smysl. Každé období je něčím tak krásné, že zapomeneme na to, co na něm nemáme rádi. Období novorozence je nádherná část života. I přes všechny ty komplikace. Pak se na nás začala smát, začala se více hýbat, začala sedět, žvatlat, vstávat, chodit, daleko více vnímat a najednou mluví a vede konverzaci. Jelikož ještě v roce a půl se dorozumívala jen prvními slabikami, takže BA byl balon, babička, Bart, bac, apod., je to neuvěřitelný úspěch. Takže čím víc se z ní stávala osůbka, se kterou se dá komunikovat, tím víc jsem si to období užívala.
Náš malý parťák
Nemáme hlídání a ani tu možnost příliš nevyhledávám. Jsem s ní ráda a už se dostala do věku, kdy se mnou dělá fakt všechno. Beru to zároveň jako obrovskou výhodu. Je se mnou v koupelně, když se starám o pleť a stejně tak i když se maluji. Doufám, že v tom uvidí, že péče o sebe je naší důležitou součástí a že si ve svém životě na to najde ten svůj čas. Mám totiž v živé paměti, jak nám na škole říkali, že místo, abychom trávili čas u zrcadla, měli jsme se raději učit. Ve mně pak zůstal takový ten strach, aby ten komentář někdy nebyl mířený na mne, že jsem se na škole nikdy nemalovala. Péči o pleť jsem si chránilo, protože to bylo jen moje a nikdo to neviděl. O tom, co slova dokážou je na blogu už jeden článek a mám jich v plánu ještě několik.
To jsme ale trošku odskočili.
Co se snažím tímto odstavcem říct, že podle mne je důležité zahrnovat děti do běžného života a ukazovat jim vše co děláme. Nemá smysl kupovat tunu hraček – příklad pro mne je ten, že nemám v plánu kupovat dětskou kuchyňku (pokud si ji dcerka vyloženě nebude přát), jelikož je denodenně se mnou v kuchyni, krájí, trošku i strouhá, míchá, sype a vše co Vás jen napadne, se mnou. Má skutečné stěrky, kastroly, misky a jiné, že nemá chuť si hrát s těmi plastovými.
Psychika v druhém roce
Každý den je mnoho situací, kdy mám psychicky dost. Je paličatá, je vidět, že testuje hranice a já musím sama se sebou hodně pracovat, abych to vše ustála. Někdy to jde lépe, někdy hůře. Za poslení rok jsme se toho musely obě dvě hodně naučit. Zpracovávat svoje vlastní emoce je vlastně proces. Nikdo Vás to v dětství moc neučí, musíte se to naučit sami. Když jsem s malou, není to jen o pochopení dcerky, je to i pochopení sama sebe. Proč reaguju v určitých situacích tak jak reaguju? Jaké jsou ty moje šrámy? Co se stalo a já to vytěsnila?
Líbí se mi, že vlastně rosteme všichni společně. A já se strašně těším na ty další roky.
Mějte se krásně
Zuza
Svým projektem Mámám podporuji ženy v jejich začátcích s miminky, aby byly spokojené a na vlně psychické pohody.