Vánoce, tradice a klid

Loni jsem psala sem na blog každý den článek s vánoční tématikou, tzv. Blogmas. Měla jsem představu, že to letos bude stejné, ale realita byla přece jen jiná. Ono napsat každý den článek s malým raubířem je docela zážitek, ale to nebylo hlavním důvodem, proč jsem se do toho nepustila. Přijde mi totiž, že je každý rok člověk více a více zahlcený vánoční tématikou úplně všude. Miluji Vánoce, ale občas je toho i na mne moc. Loni jsem zároveň psala o takových věcech, které se s lety nemění. Krásně se k tomu dá vracet každý rok.

Ježíšek – pravda nebo lež

Nejvíce se snad mluví o tom, zda „lhát“ dětem o Ježíškovi. Po přečtení mnoha a mnoha postů mně přijde, že je to hlavně o vlastní zkušenosti z dětství. Ti, kteří se cítili zraněni tím, když se dozvěděli, že Ježišek není, tak svým dětem nechtějí lhát. Ti, kteří tím nebyli nijak rozhozeni, to nechávají stejně a dětem u nich nosí dárky Ježíšek. Já volím takovou zlatou střední cestu. Dárky může nosit Ježíšek, ale zároveň i my.

Když máš někoho rád, udělej mu radost dárkem.

Kamenem úrazu byl pro mne jinde. Jak vlastně pojmout celé to ježíškovské období? Samotnou představu Ježíška tedy nechám na dcerce a její představivosti. Když jsem byla malá, tak jsem si představovala Ježíška asi jako stařečka (ne, Santu), jako dědečka roznášejícího dárečky dětem po celém světě. Měl zlatý žebřík, kterým se dostal i do těch bytů vysoko. Líbila se mi ta nálada okolo Vánoc, to jak jsme uklízeli domov, jak jsme vyráběli výzdobu na stromeček, jak jsme pekli a ujídali, jak jsme se vždycky dívali do oken, jestli už mají i ostatní lidé výzdobu. Tím, že jsem zjistila, že Ježíšek není, jsem se necítila nijak poškozena nebo raněná, asi proto, že jsem měla tuhle svoji vánoční bublinu a ta se tímto zjištěním nezměnila. Pořád se taťka chodil dívat, jestli Ježíšek už přišel a zazvonil a pustil koledy. Stejně bych to měla ráda s dcerkou.

Tlak na nákupy

Chápu letošní marketingovou masáž. Opravdu. Už mám ale dost všech těch postů, reklam a videí s tím, že TOHLE je ten dárek, který potřebuju. Jistě, každý máme zdravý rozum, ale okolo Vánoc a hledání dokonalého dárku pro své nejbližší, člověk daleko více může upadnout právě do těchto kampaní a vyvolat v sobě pocit, že tohle mu fakt chybí. Každý „influencer“ má posty o různých produktech a jeho vychvalování i mne přesvědčilo párkrát k různým nákupům. Ne vždy povedeným nákupům. Stejně je to i s obchody samotnými. Jejich vánoční kampaně jsou vyšperkované, výborně mířené a já se v tom někdy docela ztrácím. Je to asi jeden z důvodů, proč nakupuji dárky brzo. Snažím se této masáži vyhnout co to jen jde.

Sociální sítě a nerealistická představa

Na to navazují právě ty sociální sítě. Vidíte, jak to mají ostatní, jak nakupují všemožné věci, jak doporučují to a to. V tomto období se nejen upadá do chmurných nálad, ale lidé začínají i více Vánoce odsouvat na dalekou kolej (moje představa po shlédnutí sociálních sítích). Každý na fotkách má vyšperkovanou domácnost, zapálenou svíčku na adventním věnci, zabalené dárky, jak od profesionálů, cukroví tolik, že ho budou jíst až do Velikonoc. Jsou tohle Vánoce, za kterými se honíme?

Nálada v okolí Vánoc

Vánoce jsou obdobím klidu. Slýchali jste to často, viďte. A pak vyrostete a vidíte, že to od klidu má daleko. Jenže za to nemůžou obchody a sociální sítě, nýbrž my samotní. Vše máme svých rukou. Není to o dárcích (letos rodin, které na dárky nemají, je daleko více), je to o rodině a času společně. Nezáleží, jestli máte vygruntováno i za vestavěnými skříněmi, nikoho to nezajímá. Důležité je to, že jste všichni v dobré náladě, jste zdraví, spokojení a spolu.

Letos jsem si udělala seznam cukroví. Je tam asi 20 druhů. Upečuje všechny? Těžko! Nerozhodí mne to, že jich nakonec bude třeba 5. Užívám si ten proces všeho. To přišlo s dcerkou. Jelikož se do všeho zapojuje, vše taky trvá daleko déle. Nevadí mi to. Nevadí mi, že musím pak víc uklízet. Miluju to období, jelikož jsme si ho takové udělali. Tak stejně to dělali moji rodiče pro nás, stejně to tak dělám teď já.

Užijte si Vánoce

Zuza