Dokážete si představit tu frustraci, že se chcete vyjádřit a ono to nejde? Slova Vám z pusy nejdou (anebo si myslíte, že je říkáte, ale nikdo Vám nerozumí). Víte co chcete, ale nedokážete to vyjádřit. Je to jak přijet do cizí země, kde se mluví jazykem, který jste v životě neslyšeli. Musí to být hrozný pocit.
Není divu, že se pak děti dostávají do fáze, že pláčou, vztekají se nebo dokonce někoho uhodí. Nikdo jim nerozumí a pak mají dospělí ještě tu skvělou vlastnost (nebo drzost?) nazvat dítě rozmazleným. Dokonce chtějí radit rodičům, že je mají proplesknout. Protože naučit dítě nebít ostatní se dělá tak, že je budeme bít. Nejsem sice odborník, ale nezdá se Vám to trošku na hlavu?
Já se dokážu vyjádřit. Dokážu popsat své pocity. Přesto jsem někdy frustrovaná, že mi lidi nerozumí.
Jak jsme začali
Chtěla jsem tomu co nejvíce předejít. Jak malá rostla a chtěla komunikovat, všimla jsem si, že začíná mít právě různé stavy frustrace. Občas to bylo vtipné, protože stála třeba u koše a .. nevím jak to nejlépe popsat .. bručela na něj. Pěkne se k němu naklonila a začala hulákat. Nebyl v tom vztek, ale věděla, že na koš nesmí sahat a ona by si na něj tak ráda sáhla.
O znakování s dětmi jsem věděla už od svého au pair života. Sama jsem se učila nějaké znaky, protože mně znaková řeč značně fascinuje. Velmi jsem toho zapomněla a tak se to vlastně s dcerkou učíme společně.
Jakmile začala vnímat a ohlížet se po všem, jako správná Kelišová, tak jsem ji začala ukazovat znak pro ptáčka, kdykoliv jsme nějakého viděly. Trvalo to opravdu sotva den a znak pochytila a dokázala si ho přiřadit ke skutečnému zvířeti, a dokonce i k jeho zvuku. Na další procházce už mi vždy přiletěla ruka před obličej a znakovala ptáčka.
Nikdy jsem si s ní nesedla a neučila ji slepě znaky. V každodenním životě, jakmile jsem to slovo použila, přidala jsem i znak. Hledala jsem hlavně ty, které budou praktické a které ji pomohou lépe vyjádřit, co chce.
Jak nám to pomáhá
Výsledek byl neuvěřitelný. Pořád se dostávala do stavu pláče a vztekání, ale jakmile jsem ji řekla, ať mi ukáže co chce, okamžitě přestala a znakovala.
Často jsem na internetu četla, že rodiče nechtějí znakovat s dětmi, protože si myslí, že to zpozdí mluvení. Že pak pro děti je snadnější ukázat znak než říct slovo. Malá má teprve rok, takže nedokážu přesně říct, jak to bude. Nicméně už teď mi znak pro psa ukazuje čím dál méně a spíš řekne baf baf.
Pro mně je to obrovská pomoc. Jsem ráda, že jsme se do toho pustili. Zkoušeli jste také s dětmi znakovat?
Mějte se krásně
Zuza
Svým projektem Mámám podporuji ženy v jejich začátcích s miminky, aby byly spokojené a na vlně psychické pohody.