Drobné radosti života

V současné době, kvůli všemu co se teď děje kolem nás, si čím dál více říkám, že je potřeba se více dívat na ty pozitiva života a užívat si ho seč to jde. Kvůli tomu, že je teď více méně kompletní karanténa, mám více času na to podívat se na drobné radosti života. Myslím si, že jsem nenáročný člověk. Líbí se mi jednoduchost a potěšit mně není opravdu žádná myšlenková olympiáda. Vyšvihla jsem tu 9 drobných radostí, které se snažím implementovat do života nehledě na to, že je nás už o jednoho více. O to víc to musí být opravdu drobnost, časově nenáročná drobnost.

Úsměv

Extrémní drobnost, která dokáže změnit den. Doslova. Mám ráda, když se jdu projít s kočárkem, usmívám se a ostatní mi to oplácí (občas na mně také koukají jak na blázna, ale to není můj problém :)).

Víkendová rána

Když se nikam nespěchá, když máme snídani v posteli, když prostě jen relaxujeme a bavíme se. Najednou se podíváte a je třeba 10 hodin a Vám to ani trošku nevadí.

Procházky

Ty mně teď v období karantény hodně chybí. Když jsem byla těhotná, každý večer jsem nedočkavě čekala na manžela a vyrazili jsme na malou procházku mimo civilizaci. Když se narodila malá a bylo pěkné počasí, tak jsem si užívala procházky s kočárkem (její bojkot kočárku si teda opravdu neužívám).

Provoněný byt pečením
Raději peču než vařím. Zbožňuju, jak se všechno míchá dohromady, strčí se do troubu a voala dobrota je na světě. A ta vůně ..

Oblíbený seriál/film
Přiznávám se bez mučení, že byly doby, kdy jsem ráno pustila seriál (#outlanderfan) a najednou byl večer a manžel doma. Nevím jak se to stalo. Občas mně výčitky svědomí dohonily a hučely na mně, že jsem mohla dělat něco užitečnějšího. Eh, občas to člověk potřebuje.

Horké kakao
Moje slabost už od dětských let. V období těhotenské cukrovky mi velmi, velmi chybělo.

Jaro a podzim
Když všechno rokvétá, když se všechno barví, když listí šustí pod nohama.

Čerstvě uklizený byt
Mám ráda uklizeno a většinou i ráda uklízím. Když vidím ty čisté podlahy, jak se lesknou a jak to provoní byt, den je hned lepší (dobře, tohle je smutná část radostí života, ale nestydím se to přiznat).

Fotografování
Díky malé se k tomu zase více vracím. Mám ráda, když není potřeba žádných velkých úprav a je vidět, jak to skutečně bylo. A co teprve polaroidové fotky. Plán je scrapbook pro malou, uvidíme jak daleko se dostanu.

Bonusová radost, momentálně ta naprosto největší je Lucinka. Ten její smích, keliškování, kontaktní zdřímnutí a to její povídání. Neuvěřitelné, jak to všechno utíká. Člověk jen mrknul a najednou je z toho malého piškotka dlouhá nohavička, která nevydrží ani chvíli v klidu. 

Když je nejhůř a mám všeho dost, snažím se najít něco pěkného a veselého. S malým človíčkem stále v ruce to není až tak těžké (i když občas člověk mele z posledního), ale kontaktní rodičovství bych neměnila za nic na světě. O tom zas třeba příště.