Dřív jsem se vyhýbala čemukoliv co vypadalo jako rutina (článek o tom, jak to vypadalo než jsem porodila máte tady). Už na škole jsem si říkala, že rozhodně nechci práci, která bude každý den stejná. Chci originalitu, neznámo, adrenalin. Ha. To jsem se šeredně zmýlila. Jako u většiny toho co jsem si plánovala jako „dítě“. Čím jsem starší, nacházím v určité rutině klid. Jen ji už nenazývám rutina, ale rituál.
Vždy je někde začátek a zlom
Každé ráno se těším na to jak bude den probíhat, co nás čeká, co nového dcerka předvede a taky na to jak budu mít čas na sebe. Ne nutně to znamená, že tam budu sama. Když se malá narodila, tak ty první měsíce byly pecka. Většinu času jsme společně proležely. Malá spala zásadně v ruce a já bych ji za nic na světě neodložila. Ovšem to znamenalo, že péče sama o sebe šla do ústraní. V ten moment jsem to nevnímala. Mám však před očima samu sebe v odrazu v zrcadle, když jsme šly společně ven asi před rokem. Fakt jsem se lekla. Pleť bez života, zašedlá, s kruhy pod očima. Vlasy halabala smotaný, jen ať nejsou v obličeji. Tělo kostnatý, sotva drželo samo sebe. Energie téměř žádná.
To byl ten můj zlom. V posledních měsících se cítím mnohem lépe. Cíleně pro sebe totiž dělám co můžu, abych se tak cítila. A tak když na mne padne horší nálada, mám těžší den, dcerka má nějaký bojkot, když toho mám prostě až nad hlavu, tak se snažím na chvíli vypnout a dopřát si čas pro sebe. Tedy extra čas pro sebe. Každý den si totiž procházím svými rituály, abych těm horší stavům předcházela.
The beauty in a woman is not in the clothes she wears, the figure that she carries, or the way she combs her hair. The beauty of a woman is seen in her eyes, because that is the doorway to her heart; the place where love resides. True beauty in a woman is reflected in her soul. It’s the caring and that she lovingly gives the passion that she shows and the beauty of a woman only grows with passing years.
Oil Pulling
Tento rituál jsem převzala teprve nedávno, takže převratné výsledky nemůžu ještě vidět. O co jde? Jednoduše řečeno je to kloktání oleje. Nejvíce je vyhledávaný asi kokosový olej pro lepší chuť (vybírat však extra panenský). Olej na sebe váže špatné bakterie, které se nám za noc nahromadí v ústech. To má dopad nejen na dutinu ústní (předchází vzniku kazů, zánětů a osvěžuje dech) zároveň je to dobré i pro tělo samotné, jelikož se ty bakterie nedostávají dál do těla.
Donedávna když jsem ráno vstala, tak jsem se napila, najedla a až potom jsem si vyčistila zuby. Jenže tímto procesem se bakterie dostávaly akorát do těla. Teď je mým ranním rituálem kloktání oleje (asi 15 až 20 minut). Zdá se to dlouho, ale za tuto dobu se dá stihnout spousta věcí. Nemusím stát u umyvadla a odpočítávat sekundy.
Pokud si chcete poslechnout víc o této metodě, přikládám odkaz na video od Míši Měřínské (Magicky ženská).
Ranní péče o pleť
Vždy jsem se o sebe ráda starala, ale nikdy jsem nebyla člověk, co by trávil hodiny u zrcadla či v koupelně. Jenže porod, stres, věk .. to vše se začalo kumulovat. Věděla jsem, že je potřeba si najít ten čas a dopřát tělu to co potřebuje. Jsem sice zastánce toho, že pokud se nestaráte o tělo vnitřně, můžete si na pleť napatlat co chcete, ale nebude to ono. To ale neznamená, že si péči o pleť nedopřávám. Po porodu se mi pleť značně změnila a tak jsem musela obměnit většinu svých produktů. Ustálila jsem se teď u značky Avene a Cerave a jsem spokojená.
Moje tajná zbraň je však kyselina hyaluronová. Koupila jsem si ji asi před rokem, kdy jsme cítila jak se mi pleť stahuje nehledě na hydratační péči jakou jsem používala. Používám značku Evelin a už po pár použitích jsem cítila změnu. Nedám na ni dopustit a když jsou extra teplé dny, tak si ji dávám na pleť i během dne.
K tomuto patří i make up. Bohužel nejsem žádná make up artistka, ale i přesto se snažím na sobě něco vykouzlit. Každý den mám na sobě alespoň korektor a musím říct, že to má na mne neuvěřitelný vliv. Občas k tomu přidám ještě řasenku, stíny a lesk. Zabere mi to sotva 5 minut. Dcerka si u toho hraje se štětci a spokojenost je tak na obou stranách.
Vydatná snídaně
Miluju snídaně! Dřív jsem měla ty pitomé tendence nesnídat. Teď bych bez toho nebyla. Zrovna dnes jsem totiž snídani vypustila z hlavy. Většinou chystám to stejné sobě a dcerce, ale dnes jsem udělala nejak omylem jen jednu pidi porci a sobě pak už nic. Bylo mi až fyzicky špatně. Snídaně prostě musí být i kdyby se nevím co dělo. Teplé počasí svádí hlavně ke smoothie a ovocným miskám s domácí granolou. Naše stálice jsou i různé kaše, palačinky a lívance (recept). Palačinky jsou teď momentálně moje slabost.
Když jsem k tomuto tématu hledala více na internetu, překvapilo mne, že už není na snídani dáván takový důraz jako kdysi. Řekla bych, že jako u spousty jiných věcí, záleží hlavně na dané osobě. Poslouchejte své tělo.
Pohyb
Nesnáším cvičení. Abych byla přesná, nesnáším cvičení doma (i ve fitku). Jsem spíše člověk na outdoorové sporty. Kolo, brusle, plavání, běh anebo i samotná chůze. Jenže poporodní diastáze přece jen nějaká byla a tak jsem vytáhla podložku a zas se do toho pustila. Zbožňuji ten pocit po tom. Něco jsem pro sebe udělala. Jak určitě víte, tak fyzická aktivita vypouští endorfiny – hormony štěstí – a díky nim se tedy cítíme lépe, šťastnější a dokonce smyslnější. A to určitě jako motivace pomáhá no ne?
Za dobu, co cvičím cíleně na střed těla, mi téměř úplně zmizela diastáza a poprvé v životě mám břišní svaly. Až docvičím tuto výzvu, tak o tom všem bude článek.
Být venku má neuvěřitelný vliv na náš organismus. Asi nemusím říkat, jak moc se těším na zahradu.
I learned a few years ago that balance is the key to a happy and successful life, and a huge part of achieving that balance is to instill rituals into your everyday life - a nutritious balanced diet, daily exercise, time for yourself through meditation, reading, journaling, yoga, daily reflection, and setting goals.
Mantra
Vnitřní nastavení je pro mne základ. Není pro mne přirozené být v dobré náladě a s úsměvem na rtech. Vše je moje vědomé rozhodnutí. Nechci se utápět v tom, co se neděje tak jak bych chtěla. Ve všem co se děje hledám to dobré, to co mne dělá šťastnou a ty náročné věci házím za hlavu. Snažím se o to! Ale jak říkám, není to pro mne jednoduché a tak mám nějaké svoje mantry, které se v těžkých chvílích opakuju. Našla jsem si k tomu cestu před porodem a už to se mnou zůstalo.
Psát tento článek mne hodně bavilo (a asi ještě přistane nějaký další s tímto tématem). Mám ráda svoje rituály a líbí se mi jak se do toho všeho zapojuje i dcerka a vidím na ni, že už si tvoří svoje rituály, díky kterým se cítí víc v pohodě. Je zajímavé, jak jsme spoustu věcí dali do pozadí a přitom to pro nás bylo od narození přirozené.
Máte také svoje rituály, díky kterým se cítíte lépe?
Mějte se krásně
Zuza
Svým projektem Mámám podporuji ženy v jejich začátcích s miminky, aby byly spokojené a na vlně psychické pohody.