Bylo okolo května 2021 a my se finálně rozhodli (teda finálně ..), že se budeme z města stěhovat na vesnici (a docela daleko od toho města) a pustíme se do rekonstrukce. Byla jsem z té vzdálenosti značně nervozní. A vlastně pořád jsem. Můj strop byla hodina, ideál tak těch 45 minut. Realita je ještě o půl hodiny více.
Taky půjdu pryč od své rodiny a upřímně je to to, co mne posledních x let bránilo v tom udělat takový krok. Letos byl ale tím rokem změn a rozhodnutí. Asi se mne neptejte úplně na důvody tohoto rozhodnutí. Je to na dlouhé povídání, tak třeba někdy příště.
A tak tu teď stojíme v našem novém obydlí a plánujeme co a jak bude.
„Člověk musí jet daleko, hrozně daleko, aby se dostal co nejblíž k domovu.“
Celkový obraz domácnosti
I když prvně začínáme koupelnou, tak jsme si potřebovali udělat v hlavě celkový obraz toho jak to bude vypadat. Jaký pocit si chceme doma vyvolat? Celkový styl? Barvy? Atd. Mým cílem je mít totiž vše sladěné. Nemyslím tím, že každý pokoj bude jak přes kopírák, ale nechci mít třeba neutrální ložnici a pak disco v obýváku.
Chtěli bychom mít takový plážový vibe, který přímo vyvolává pohodu a relax. Chci světlý prostor (světlá neznamená jen bílá). Barvy volíme pískové, kapučino, šedé atd. A pak nějakou výraznou barvu, která to oživý. Nejlépe na něčem, co se dá lehce změnit. Myslím tím to, že si nepořídím červenou kuchyni, která mne za pár let nebude bavit, ale raději hodím tu červenou do spotřebičů jako je kávovar nebo toaster.
Asi jsem hodně ovlivněna svým pobytem v Californii. Líbí se mi ten pocit, který jsem tam měla a že jsem jako au pair navštívila hodně různých domů. Žádný dramatično, šílený vzory, atd. Vše bylo otevřené, vzdušné, klidné. Líbí se mi i nadčasovost, protože bych nerada dělala extra změny třeba za 2 nebo 3 roky.
To je na druhou stranu něco co mne děsí na celé rekonstrukci své pomocí. Co když se mi nepodaří sladěnost barev a odstínů? Co když se to bude tlouct a nebude se to k sobě vůbec hodit?
Jako všechno co dělám, prvně muselo vše na papír. Náčrtky, propočty, googlení, a pak to zkoušet poskládat k sobě v Power Pointu. Ptám se všech, kteří někdy dělali rekonstrukci. Píšu švagrové, která je bytová designerka. Ptám se mamky, co by udělala doma (hlavně v kuchyni) jinak a co ji naopak vyhovuje. Ptám se Vás v naší skupině na FB (přidejte se k nám zde). A taky mám pokreslených asi milion papírů.
Celá tahle příprava je dosti divoká. Taková kombinace emocí od nadšení přes zděšení.
Vývoj
V hlavě mi duní věta „Musí se ti to líbit i za několik let.“ Jistě, můžeme to za rok či dva něco změnit, ale asi už nepřekopu celou kuchyňskou linku. Změním barevný akcent polštářů, ale nebudu vybouchávat umyvadla v koupelně. Jak jsem zmiňovala hledám nadčasovost a chytré řešení prostoru. Poprvé v životě řeším svůj prostor od nuly.
Pro mne je hodně důležitá kuchyň. Budeme tam trávit hodně času a chci, aby to byl příjemný prostor. Chci, aby byla praktická a měla hodně úložného prostoru. Musíme se hodně přizpůsobit proporcím, jelikož předěláváme ložnici na kuchyň. Proto se moje představa linky pod oknem smrskla na realitu „tam kde to jde“. Nedá se nic dělat a s výsledkem na papíře jsem dost spokojená. V den, kdy vychází článek jdeme prohlídnout možnosti a doufám, že dostaneme reálnou cenovou nabídku.
Představa vs. realita
Snila jsem o prostorném (ne velikém) domě s velkou zahradou. Chtěla jsem velká okna s výhledem do přírody a na druhé straně koukat do krbu. Toužila jsem po terase, která bude vést do kuchyně, kde bude velký ostrůvek, u kterého budeme jako rodina sedět, jíst a povídat si. Realita je trošku jiná, ale myslím, že postupně se tomu přizpůsobíme a co půjde si podle představ předěláme. Postupně. Není kam spěchat.
Pokud jste někdy řešili nebo zrovna řešíte rekonstrukci budu ráda, když napíšete do komentáře svoje rady a tipy nebo se přidejte do skupiny na FB, kde toho v následujících měsících bude hodně vycházet.
Mějte se krásně
Zuza
Svým projektem Mámám podporuji ženy v jejich začátcích s miminky, aby byly spokojené a na vlně psychické pohody.