Neděle – od slova nic nedělat Lucinko

Sedím tu u počítače, dítě spí na mně. Je téměř dvanáct hodin a je to její první spánek za den. Už od půl 9 je rozladěná, u prsa usíná, ale zabrat ne a ne. Má obrovské FOMO (fear of missing out – strach, že ji něco uteče) a nebo ji něco trápí. Naučila se říkat buď mamamamam nebo dnes i mama, a tak to říká pokaždé, když je s něčím nespokojená nebo prostě jen chce za mnou. Dnešní dopoledne není teda výjimkou a tak pořád slyším ta kouzelná slova, na které jsem se tak těšila.
Přímo před sebou mám trojrámeček, ve kterém mám fotku, když mi malou poprvé daly na hruď. Měla tam sotva 3 minuty. Třetí fotka je fotka s tátou, když za námi druhý den došel. No a ta prostřední .. tam jsou dva šťastní a vyspaní lidé, kteří si vyrazili na svatební cestu číslo 2 už ve třech a neměli ani trochu páru, co je čeká. Zbožňuju fotografie a ráda u nich vzpomínám a přemítám, co jsem si myslela a kde teď skutečně jsem. Na Santorini jsme si to užili. Byla to dovolená plná klidu a radostí. Nikam jsme se nehonili, pořádně jsme odpočívali a projížděli ostrov. Teď jedeme taky trošku v klidovém režimu .. jen co se cestování týká. Malá nemá ráda autosedačku a tak nějaké pojezdy jsou utrpení. Snad ji to brzy přejde a my si budeme moc vyrazit na nějaký výlet.
Teď si dám chvíli nohy hore a uvidím, s čím se ten náš malý čertík vzbudí 🙂
0 0 votes
libil se Vám článek
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments