6 měsíců za námi

Snažím se žít a užívat každou chvíli. Nebýt na telefonu či u počítače, když jsem s malou. Užívat si vše, co se malé týká. Být tu co nejvíce pro ni. Stejně jsem v šoku, že je to už šest měsíců od porodu. Může někdo ten čast trošku zpomalit??
 
Stala se toho už spousta za toho posledního půl roku. Skvělých okamžiků i těch na, které bych raději zapomněla nebo prostě a jednoduše teď už udělala jinak. Jenže to nejde a já se musím poučit a doufat, že příště už to bude lepší. 
 
Dát více na instinkt
Po všech těch (nevyžádaných) radách, které dostávám.. po všech těch diskusích, které čtu.. po všech návštěvách u doktorů, které máme za sebou.. jsem odsunula svůj mateřský instikt na vedlejší kolej. Myslela jsem, že neví co říká. Teď už ho poslouchám více, i když to pro některé není úplně nejlepší. Občas mně to stojí spoustu nervů a obrazné bouchnutí do stolu. Je možné, že se rozhoduju způsobem, za jaký si budu za pár měsíců či let nadávat, ale to je úděl první palačinky (promiň Lucinko). ALE každé rozhodnutí dělám proto, že doufám, že je to pro ni to nejlepší a to se doufám počítá.
 
Separační úzkost
Uff.. docela mám obavu se do tohoto tématu pouštět. Většina zná separační úzkost u miminek a o separační úzkosti maminek se moc nemluví. Jsme přece rozumní dospělí a těch se to netýká. No, je to šok, ale týká. Neovlivním svoje hormony a ty mi říkají, že si mám držet malou co nejblíže. Nevím jestli je to způsobeno prvním dnem bez ní, poporodní depresí či tím, že si lidí myslí, že dítě je veřejný majetek a neposlouchali (-jí), když říkám, že nemají dělat to či to. Nerada ji dávám z ruky, nesnáším, když mi ji někdo bere. Ze začatku to malá tak cítíla, když se někdo blížil a ještě více se ke mně natiskla. Postupně to začíná být lepší, ale … ale i tak je to pořád se mnou a nejraději mám malou u sebe, třeba v šátku.
 
Výbavička

Lucinka je první mimčo a tak jsem občas dost tápala co bude potřebovat. i přes to, že jsem se snažila mít pouze užitečné věci, skončili jsme i tak, že jsme některé věci nevyužili. Říkali, že některé věci nemají smysl kupovat dopředu. Pravda, v této době se dá objednat vše a druhý den to máte. ALE .. já byla ze začatku nepoužitelná a jen ležela s malou v ruce. Druhá věc je, že bydlíme v bytovce ve třetím patře a prostě nemůžu s malou v ruce běžet dolů (nebo nedej bože ji nechat doma). Občas jsem narazila na super řidiče a donesli mi to nahoru, ale taky na ty, kteří to odvezli na svozové místo s pracovní dobou jakou má i manžel.

Vývoj

Je to neuvěřitelné, jak rychle se všechno učí. Příjde mi, že jen přes noc a druhý den je zas o kus dál. Přetáčení na bříško, válení sudů, skřehotání, úsměvy, a těch blbostí co vymyslí. Už od au pair života zbožňuju knížky a už teď jich má Lucka slušnou zásobu. Čteme a vysvětlujeme a i když jsme venku a než usne, tak se díváme po krajině a ukazuji ji barevné kytky. Malá je zvědavá a všechno musí vidět.


Spaní

Malá už od porodnice spala pěkně celou noc. První měsíc sice usla až třeba kolem 10, ale pak třeba do 6 nebo 7 spala. Pak se to přehodilo a už usínala okolo 7 a budila se okolo 5 až 6. Od narození spala s námi a pak okolo 3 měsíce šla do kolíbky vedle mně. Jak z ní povyrostla a šla do postýlky, kde jsem na ni hůře viděla, tak jsem to nesnášela úplně nejlépe. Potom začala v půli noci poplakávat a tak jsem si ji brala k sobě a to nám už zůstalo a zase spí se mnou. Je v tom více výhod, i když ten kontakt je k nezaplacení. V noci mi přiletí ručka většinou na prso a spí dál. Druhá věc, která se tím změnila je to, že tím, že se mi občas v noci vzbudí a trochu pocucne a spí dál, já nemusím chodit noc co noc odstříkávát. Jen je tedy s podivem, že takové malé miminko zabere víc místa v posteli než já.

Je to nádherné období, náročné a nádherné. Neměnila bych za nic na světě. Těším se až se pořádně třeba jednou vyspím, ale ten moment kdy se ke mně ráno přitulí a pomalu rozlepuje oči a pak se na nás usmívá, ten je k nezaplacení.

 

0 0 votes
libil se Vám článek
Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments